Pustevny milujeme. Procházka téměř pět kilometrů tam a pět kilometrů zpátky. Kdo má rád menší výšlapy - žádný problém. Můžete se projít pár set merů z Pusteven na Cyrilku (vyhlídkový altán). Můžete si zvolit delší procházku něco málo přes kilometr k Radegastovi. Můžete se projít pořádně až k hotelu Radhošť, vysílači na Radhošti nebo a to je určitě nejlepší cíl ke kostelíku na Radhošti. Všechno super. Protože Vás chceme naladit na dobrou procházku vybrali jsme jeden z nejlepších dnů. Den předzimní, kdy není vedro, je svěže až mrazivo. Ráno je překrásné a hřeben není úplně přeplněný. Procházku nazýváme procházkou, protože jsme ji absolvovali s naší hůře chodící mamčou. Ta už tůry nemůže. Velkou procházku výjímečně.

Pěkně po pořádku. Už cestou je vidět, že jsme vybrali dobrý den. Vychází sluníčko, ve vrškách stromů je mrazík. V tisícovce bude legrace. Už když se blížíme k parkovišti tak se nestačíme rozhlížet, paráda. Kontrast bílé námrazy a ještě tmavězelených stromů, žlutosvětlehnědé trávy je bezchyby. Příjezd na Pustevny klasika. Parkoviště 80,-Kč klasika, už pár let. Parkujeme a vystupujeme. První rozhlédnutí a je to lepší než jsme čekali. Slunce svítí do zamrzlých vršků stromů, nemá sílu roztopit námrazu. Má sílu je prosvítit a vytvářet nádherné koláže.

Vycházíme směrem k centru Pusteven, vyhořelý Libušín je celý pod montážní ocelovou střechou. Tak snad se zase bude brzy skvět v celé své kráse. Po cestě se ukazují stále lepší pohledy na námrazu.

Na křižovatce všech horních cest a chodníků se vydáváme směrem na hřeben. První cíl je vyhlídka Cyrilka. Původně první a jediný cíl. Krása kolem nám mění plány. Je pohodové počasí a na procházku tak, akorát. Směrem k Cyrilce se ukazuje, že i tady proniká asfalt. Nejen asfalt , ale také to co nemáme rádi - přivezený nemístní štěrk. Něco co v dobrých zahraničních lokalitách neuvidíte. Rakousko, Švédsko, Madeira, Itálie, Alpy, Německo všude dají přednost místnímu materiálu. Český zlozvyk zasypat místní krásu nějakým hnusem bůhvíodkud je příšerný. Dobrý úmysl... Ok nechme to být. CHKO a podobné instituce jsou slabé to už víme.

Tedy štrapandíme si to po asfaltce pod Cyrilku a tady se pracuje. Nový kamenný výstup nahrazuje původní kámen sem, kámen tam chodník. Ještě míjíme kolečka s rýčem, vše je plném proudu. Před zimou poslední dny, kdy je ještě možnost něco udělat. Výšlap na Cyrilku je krátký necelých sto metrů, ale jen pro pevné nohy. Mamča Cyrilku obchází po asfaltce. My míříme přímo. Sem, tam led. Na vyhlídce všude led. První fotky s výhledy a pokus o panoráma. Kovové štítky s popisky dokonalé zalité v ledu. :)

Původně tady měl být konec. Mamča nás už obešla a je výš, tak pokračujeme. Když už jsme tady a kolem dokola samá nádhera, sluníčko svítí stále pevněji. To půjde dojít až k Radegastu. Socha Radegastu je další z možných cílů a přitahuje pozornost. Je známá a společně s pivem Radegast tvoří silný regionální název. Je to symbolické, protože pivo Radegast se vaří už v tom cizím údolí v dálce, kam kdysi Valaši z Radhoště viděli, ale rozhodně už to bylo příliš daleko na silný vliv. Naopak z tak vzdáleného údolí bylo vidět na pohoří Beskyd, ale o lidech zde žijících se toho vědělo méně. Denní kontakt byl právě pro to pohoří vyloučen. Valaši viděli dolů na Ostravsko, musel to být zvláštní pohled. Ještě dnes je vidět ten rozdíl špinavé Ostravy a zcela opačně čistých výhledů na Slovensko. (Paradoxně kousek za horami stojí slovenská atomovka.)

Cestou k Radegastu, Radegastovi ? se můžeme ufotit. Tolik nádherných různých obrazů, zamrzlých větviček, stromů, tráv. Neuvěřitelné. Co se tady dělo v noci. Vše ošlehané, vytvarované, vyšisované. Práce bohů. Zážitek. Potkáváme pár dvojic, zdravíme se a ve tvářích je vidět to uspokojení z krásy kolem. Klid pohoda.

Blíží se Radegast, přicházíme ze zadu. Tedy blížíme se my. Radegast stojí jako Golem, pevně a znehybněně zasazen do žulového podstavce. Je to u nás v České republice jedna z nejvýraznějších soch. Jednoduchá, ale má tak silný výraz a jak je opředena tajemstvím. Super. Tomu říkám dobrý pocit. Co dál ?

Padají návrhy, že můžeme pokračovat. Ještě 2,5km a jsme u hotelu, kostelíku a vysílače. V dálce jsou vidět. Vypadají podstatně dál. Počasí je super mezi stromy sice mrazivě profukuje, ale proč ne, sluníčko svítí otepluje se. Jdeme dál. Na konci budeme odměněni několikanásobně. Po cestě se znásobují zážitky z námrazy. Je čím dál větší a zajímavější. Kolemjdoucí už se pozastavují nejen s pozdravem , ale vyměňujeme si zážitky, kde je co k vidění.

Dominantou procházky je hotel, který se tu a tam pravidelně objevuje a přibližuje. Zpočátku dělá čest svému pohoří. Nezapomínejme, že jsme na nejzápadnějším pohoří velkolepých Karpat. Tam kde žil a možná ještě žije Drácula. Při pohledu na hotel je to úplně jasné. :)

Cesta ubíhá pomalu, ale zajímavě a nenudíme se. Pomalou procházkou jsme za hodinu u hotelu. Kousek od hotelu je vysílač a kostelík. Vysílač byl postaven na dost nevhodném místě. Opět nějaký potrhlý architek se vyřádil. Vysílač se doslova bije o místo s kostelíkem. Přitom stačilo pár desítek metrů a vše by bylo dokonale harmonické. Inu opět ty naše slavné úřady.

Přicházíme ke kostelu. Ze zadní strany. Vítá ná sousoší Cyril a Metoděj. Příjemné. Tady na horách. Kolem prochází...

Kostel, kostelík. Užasné místo. Kdo zná poutní místa bude spokojen. Je to nadmíru silné a dobré místo. Pro nás milující výhledy, jako bonus, možnost vstupu nahoru do zvonice. To jsme nečekali. Tolik zážitků, během jediné procházky. To stojí za to.

A můžeme si prohlédnou jak je špinavé Ostravsko a jak vypadá špína z nadhledu. Smog se táhne po celé Ostravské pánvi až směrem k Olomouci, kam nedohlédneme. Na druhé straně Beskyd směrem na Slovensko po smogu ani památky.

Procházku zpátky urychlíme. Jednak sluníčko nejde podle plánu do teplejšího, ale mizí za mlhou, přesněji oblaky - stojíme v nich. Navíc očekáváme možnost zhoršení počasí. A co je nejhorší, teď půjdeme čtyri kilometry proti větru. Za všechno se platí. Zatneme zuby a těšíme se dolů do údolí na dobrý čaj s rumem nebo kávu. Pěkně v teple.